Workshop a koncert v Martin Boos-Schule v rakouském Gallneukirchenu (2016)

10.-12. května 2016 proběhl v rakouském Gallneukirchenu v Martin Boos-Schule pěvecký a taneční workshop na počest 20. výročí založení školy.

Ve čtvrtek se u příležitosti tohoto výročí konala oslava, na které vystoupilo 120 dětí. Naučily se 3 romské písně, které společně na oslavě zazpívaly. A zatancovaly i tradiční romský tanec čapáš.

Na Martin Boos-Schule je zajímavé především to, že se zaměřuje na inkluzi zdravých dětí a dětí tělesně a mentálně postižených. Tuto školu navštěvuje 60 zdravých a 60 postižených dětí. Všichni jsme měli hodně silné zážitky hlavně během workshopů, kterých se zúčastnili i všichni mentálně a fyzicky postižení.

Workshopy vedla Ida Kelarová a její umělecký tým MIRET, z. s. – Desiderius Dužda, Oto Bunda, Jan Dužda – a za členy sboru Čhavorenge Vanesa, Boženka, Míša a Riky. Je obdivuhodné, jaký mají tyhle romské děti vyvinutý cit a s jakou láskou se všemi pracují. Labilnější povahy, byť by to byli dospělí, by takhle náročný workshop vůbec nemuseli zvládnout. A oni to ustáli na jedničku. Sami si díky tomu uvědomili, jak je jejich kultura krásná a bohatá.

Všichni jsme při workshopech zažívali úžasné chvíle, které se nás silně dotýkaly. Občas jsme měli dokonce pocit, že postižené děti s námi workshop prožily více než děti zdravé. Ti, kteří mohli zpívat, zpívali o duši, ti, kteří zpívat nemohli, okamžitě radostně reagovali na naši hudbu a na písně. Ida Kelarová přiznala, že sama ještě takovou radost nikdy ani neviděla, ani nezažila, a to pracuje s emocemi přes 30 let.

Co si z workshopů budou pamatovat děti z Čhavorenge?

Boženka: Bylo to pro mě silné, protože jsme viděli radost a lásku. Cítila jsem, že tam byli všichni s námi.

Vanesa: Když jsme poprvé viděli všechny ty postižené děti, bylo pro mě silné, jak krásně nás přivítaly.

Miška: Silné pro mě bylo, jak hodně tyto postižené děti cítily, když jsme zpívali. A viděla jsem, jak to pro ně bylo silné a jak pravdivě reagovali.

Riky: Ze všech nejvíc jsem si oblíbil Jonase, který byl hluchoněmý a nedokázal říct ani slovo. A já jsem ho naučil říct „Oto“. Jonas z toho byl tak šťastný! Takovou radost jsem ještě nikdy nezažil.

A co o projektu říká Ida Kelarová?

Všechy děti z Martin Boos-Schule, ať už zdravé nebo postižené, přijaly romskou hudbu a romské písně zněly celou školou. Živá romská kultura se nám osvědčila zatím všude, a to i v těchto náročných podmínkách.

Nejsilnější pro mě bylo zjištění, že tady inkluze funguje, že se tu bojuje o to, aby děti vyrůstaly spolu. Na inkluzivní vzdělávání se klade velký důraz. U nás se o inkluzi ve spojitosti s romskými dětmi vlastně jenom mluví. Romové jsou ale zrovna tak vylučováni ze škol jako děti s postižením, namísto aby vyrůstali a vzdělávali se všichni společně. To mi připomněla situace, která je tady.